Vzhledem k neustále narůstajícímu konkurenčnímu prostředí je nezbytně nutné, aby firma znala své postavení mezi konkurenty. Zná-li firma svou pozici na trhu, snadněji může plánovat svůj rozvoj. Ke zjištění tohoto postavení se nabízí hned několik postupů.
Finanční analýza
Finanční analýzou se rozumí soubor činností vedoucích k vyhodnocení hospodářského výsledku firmy. Finanční hospodaření je možno datovat k období vzniku peněz, proto se tato doba považuje rovněž za začátek doby vzniku finanční analýzy. Tenkrát se jednalo však o náhodné a spíše instinktivní jednání namísto propracovaných a detailních hodnocení. Pro potřebu plánování, jak využít finanční prostředky, byly v této době položeny její základy. Za účelem hodnocení schopnosti podniku splácet úvěry bylo postupem času potřebné hlubší zkoumání finančních ukazatelů. Otázka likvidity vyvstala zároveň s postupným rozvojem bezhotovostních obchodních vztahů a počítačové technologie. Finanční analýza se tak stala nezbytnou součástí nástrojů finančního řízení podniku a nabyla na významu.
Co se definice finanční analýzy týče, nabízí se jich v oblasti managementu a ekonomiky hned několik. V podstatě by se dalo všeobecně říci, že finanční analýza je systematický rozbor získaných dat obsažených především v účetních výkazech. Obsahem analýzy jsou hodnocení firemní minulosti, současnosti, ale zároveň také předpovídání finančních podmínek do budoucna. Příprava podkladů pro fungování podniku a kvalitní rozhodování jsou základem finanční analýzy.
Finanční analýza je z hlediska času důležitá ve dvou způsobech provedení. Ohlížení se do minulosti, hodnocení dosavadního průběhu vývoje firmy i její konkurenceschopnost se řadí do prvního způsobu provedení. Jedná se o hodnocení na základě dat, které se získávají z účetní rozvahy, výkazu zisku a ztrát, ale také příloh, jakými je například přehled o tocích peněz a změny vlastního kapitálu. U této analýzy však můžeme čerpat i z dat mimo účetní výkazy. Mezi tyto patří směrnice podniku, mzdové informace, produktivita práce, množství produkce a podobně. Takováto data samozřejmě nejsou všechna přístupná veřejnosti. Mohou ale upřesnit a doplnit výsledky finanční analýzy.
Po dokončení analýzy minulého hospodaření, přechází firma k druhému způsobu provedení, obnášející finanční plánování podniku. Podle toho, jaké firma zvolí vstupní data, může být plánování z časového hlediska krátkodobé i dlouhodobé. Jedná se o hodnocení perspektiv vývoje podniku. Dalším rozdílem mezi jednotlivými finančními analýzami záleží také na koncovém uživateli a jeho požadavcích. Při uzavírání smluv je například důležité znát skutečnou hodnotu podniku. Banky bude zajímat schopnost dlouhodobé likvidity nebo solventnost podniku. Nejčastěji tedy finanční analýzu využívají akcionáři, věřitelé a manažeři.
Finanční analýzu je dále možno rozdělit na externí a interní.
- Externí analýza se stává veřejně přístupným dokumentem na základě vypracování veřejně dostupných dat. Dalo by se tedy říci, že k vypracování takovéto analýzy není potřeba vědomí podniku. Jedná se o analýzu na přání banky, investorů nebo dokonce konkurence. Rovněž však může jít o zpracování analýzy na žádost samotné společnosti. V takovém případě je pro firmu důležité zjistit způsob, jakým je firma vnímána svým okolím. Výsledek však může být nepřesný z důvodu vypracování analýzy na základě nepřesných informací. Vyplatí se význam této analýzy nepřeceňovat.
- Pomocí interních zdrojů dat je vypracovávána interní analýza, a to v podobě finančního plánu nebo účetní závěrky. Přednostně je tento druh finanční analýzy určen managementu podniku, určujícímu, na základě této analýzy, chod podniku. Zároveň je přesnější a dále využitelnější, nežli analýza externí.
Standardní členění ukazatelů finanční analýzy zahrnuje absolutní, rozdílové a poměrové ukazatele, které jsou blíže popsány níže.
Analýzy absolutními ukazateli
Analýza se zabývá rozborem absolutních ukazatelů. Mezi tyto ukazatele patří ukazatele stavové a tokové. Nalezneme je v účetních výkazech. V rozvaze najdeme veličiny stavové. Jsou uváděny k určitému datu. Řadíme mezi ně hodnotu aktiv, majetku a pasiv. Ve výkazu zisku a ztrát a výkazu cash flow pak najdeme veličiny tokové. Tokové ukazatele jsou uváděny za určité období a také vyjadřují změnu za uplynulé období.
Využití analýzy absolutními ukazateli je především pro dílčí analýzy, horizontální analýzy a analýzy vertikální. Zjistit rozdíl o kolik procent se změnily jednotlivé položky bilance oproti minulému období je základem horizontální analýzy. Jejím úkolem je tedy kvantifikovat meziroční změny. Porovnává dvě a více po sobě jdoucích období. Procentuálním rozborem účetních výkazů se zabývá analýza vertikální. Úlohou vertikálního rozboru je určit podílení jednotlivých částí. Například na celkové bilanční sumě. Z časového hlediska zjistit pohyb majetkového a finančního portfolia. Na rozdíl od horizontálního rozboru je vertikální rozbor možno využít pro srovnání s firmami ze stejného oboru podnikání, jelikož se vertikální rozbor vyjadřuje v procentech.
Analýza rozdílovými ukazateli
Rozdílové ukazatele lze využít při rozboru rozvahy firmy. Jedná se o rozdíl dvou absolutních ukazatelů používaných primárně pro vyhodnocení likvidity společnosti.
Provozní, neboli čistý, pracovní kapitál je nejčastěji užívaným ukazatelem. Vypočteme ho pomocí rozdílu oběžných aktiv a krátkodobých závazků. Pracovním kapitálem rozumíme oběžná aktiva bez krátkodobých závazků podniku, které je potřeba uhradit do jednoho roku. Rovněž jej lze popsat jako část oběžných aktiv, financovaných dlouhodobými zdroji, kterými jsou například závazky, bankovní úvěry i vlastní kapitál firmy. Je zřejmé, že čím větší je čistý kapitál, tím vyšší se předpokládá schopnost firmy dodržet svým peněžním závazkům. V případě záporné hodnoty ve výsledku je jednoznačné, že má podnik dluh, který je nekrytý.
Mezi další rozdílové ukazatele patří čisté pohotovostní prostředky. Jedná se o rozdíl mezi pohotovými finančními prostředky a závazky, které jsou okamžitě splatné. Pohotovostním prostředkem je myšlena hotovost vložena na bankovních účtech.
Kombinaci dvou předchozích ukazatelů představuje čistý peněžní majetek. Zde jde o rozdíl mezi oběžnými aktivy, zásobami, krátkodobými pasivy a nelikvidními pohledávkami.
Analýza poměrovými ukazateli
Využití poměrových ukazatelů je jednou z možností vypracování finanční analýzy. Jak vyplývá z názvu, jde o klasický výpočet dělením. Jednu položku vydělíme druhou, která s ní souvisí. Vydělíme-li výsledek stem, vyjádříme výslednou hodnostu v procentech. Zároveň platí, že čím vyšší je tento výsledek, tím je na tom firma lépe. Pro vstupní data je nejdůležitější účetní rozvaha spolu s výkazem zisku a ztrát. Poměrové ukazatele rozdělujeme do čtyř podskupin. Do těchto skupin se řadí ukazatele rentability neboli výnosnosti; ukazatele likvidity; ukazatele aktivity neboli řízení aktiv; ukazatele zadluženosti neboli struktury zdrojů.
Ukazatele rentability
Jedná se o posouzení podniku z hlediska jeho efektivnosti a návratnosti. Zároveň hodnotí jeho ziskovost. Základem pro výpočet je vydělení zisku nebo ztráty zdroji, které byly vynaloženy na jeho dosažení. Výpočet lze vyjádřit takto:
Rentabilita = Zisk / Vložený kapitál
Jde o zhodnocení dosaženého zisku k prostředkům, které bylo nutno na něj vynaložit. Cílem je rozhodnout se, zda je pro podnik lepší pracovat s vlastními či cizími zdroji. Nejčastěji se užívají tyto ukazatelé:
Rentabilita vlastního kapitálu = Zisk / Vlastní kapitál
V praxi se rentabilita vlastního kapitálu označuje jako ROE, což v angličtině znamená Return on Equity. Výsledek ukáže, nakolik efektivně firma vložený kapitál zhodnocuje.
Rentabilita aktiv = Zisk / celková Aktiva
V praxi se rentabilita aktiv označuje jako ROA, což v angličtině znamená Return on Assets. Jde o zjištění efektivnosti vytváření zisku v podniku, a to bez ohledu na původ zdrojů, které bylo potřeba vynaložit.
Rentabilita tržeb = Zisk / Tržby
V praxi označována jako ROS, z angličtiny Return on Sales. Odpovídá na otázku, jak velké výnosy musí firma vytvořit, aby dosáhla jedné koruny zisku.
Rentabilita nákladů = Zisk / celkové Náklady
V praxi označována jako ROC, z angličtiny Return on Costs. Určí, jaká částka nákladů musí být vynaložena k dosažení jedné koruny zisku.
Rentabilita investic = Zisk / Investice
V praxi označována jako ROI, z angličtiny Return on Investments. Výsledek určí celkový zisk z investice.
Rentabilita dlouhodobého kapitálu = Zisk / (Dlouhodobé závazky + Vlastní kapitál)
V praxi označována jako ROCE, z angličtiny Return on Capital Employed. Určí, nakolik byly investice do podnikání efektivní.
Ukazatele likvidity
Ukazatele likvidity určují likviditu firmy. Jedná se o schopnost podniku uhradit jeho závazky. Pakliže podnik není schopen využít ziskových příležitostí objevujících se během podnikání, děje se tomuto v důsledku nedostatku likvidity.
Mezi základní druhy likvidity patří likvidita okamžitá, pohotová a běžná.
Okamžitá likvidita = [KFM / (KrZ + KrBÚaVý)]
Pouze nejlikvidnější položky rozvahy je potřeba zahrnout do zlomku. Jedná se o likviditu 1. stupně. Pro Českou republiku je doporučována hodnota 0,2.
Pohotová likvidita = [(KFM + KrP) / (KrZ + KrBÚaVý)]
Jedná se o likviditu 2. stupně, kdy by měl ukazatel dosahovat hodnoty 1. Jeli hodnota vyšší než 1, znamená to, že firma drží až příliš peněžních aktiv, čímž se stává neefektivní. Znamená to, že prostředky, které se vložily do podniku, nejsou využívány efektivně. Pokud by hodnota vyšla menší než 1, je to pro firmu signál o možných problémech s insolvencí.
Běžná likvidita = [(KFM + KrP + ZáS) / (KrZ + KrBÚaVý)]
Jedná se o likviditu 3. stupně. Žádoucí je výsledná hodnota v rozmezí 1,5 – 2,5. Touto hodnotou je vyjádřena schopnost podniku uspokojit své věřitele, za předpokladu směnění veškerých svých oběžných aktiv za hotovost.
- Ukazatele aktivity
Chce-li firma zjistit, jak hospodárně využívá svá aktiva, využije měření pomocí ukazatele aktivity. Jedná se o vyjádření počtu obrátek jednotlivých položek zdrojů nebo aktiv. Taktéž mohou mít podobu doby obratu. Ukazatele aktivity mají hned několik rozlišení. Patří mezi ně obrat aktiv, zásob nebo pohledávek, které jsou děleny celkovými aktivy, zásobami nebo pohledávkami. Vypočítává-li firma dobu obratu aktiv, zásob, pohledávek nebo závazků, je třeba brát v potaz časový interval.
Ukazatele zadluženosti
Ukazatel slouží k určení výše úvěrového zatížení firmy. Zatížení je sice do určité míry žádoucí, ale nemělo by podnik zatěžovat až příliš vysokými peněžními náklady. Ukazateli zadluženosti jsou celková zadluženost, míra zadluženosti, úrokové krytí, úrokové zatížení a koeficient samofinancování.
